Stanislav Pěnčík

Stanislav Pěnčík, rodák z Nenkovic u Kyjova vystudoval hodonínskou stavební průmyslovku (1954-58). Krátce pracoval v cihelně, než se v roce 1960 stal zaměstnancem kulturního úseku Okresní odborové rady. Vykonával funkci ředitele Okresního osvětového domu v Hodoníně, po nuceném odchodu v roce 1970 nastoupil jako mistr v cihelně ve Vizovicích, dále jako dělník v hliníku a palič v Hodoníně. V letech 1981-94 pracoval jako programový pracovník a dramaturg Kulturního domu v Hodoníně, od 1995 až do důchodu v roce 2000 byl jeho ředitelem.

V mládí hrával na klarinet v mládežnické dechové hudbě L. Sehnala v Nenkovicích. Z podnětu pana učitele L. Sehnala napsal první písňové texty. Ve své tvorbě vycházel z osobních prožitků spjatých s folklorním zázemím Slovácka, navazuje na lidové autory čerpající podměty z přírody a mezilidských vztahů. Mezi jeho nejznámější písničky, patří Hodonínská bažantnica, Ten nenkovský hájek, Vám přátelé nebo Naše krásná Moravo. Z jeho tvorby bylo sestaveno MC a CD Našel jsem pramínek (1994). Uváděl vystoupení dechových kapel, přehlídky dechových hudeb v Ratíškovicích, Tvrdonicích a Hluku. Stál u zrodu cimbálových muzik Duběnky a Fialky, tanečních souborů Dubina, Duběnka a Poupata. Na počest známých osobností z regionu připravil nesčetně komponovaných pořadů např. vzpomínkové večery na F. Mikuleckého, B. Šebetovskou a další. Byl iniciátorem a organizátorem festivalu lidového humoru Šmukáč Váška Mlýnka, podílel se na soutěži dětských zpěváčků lidových písní O věneček z rozmarýnu Fanoše Mikuleckého. Stál u zrodu cyklu vystoupení dechových hudeb (1988) a oblíbeného plesu muzikantů v Hodoníně. Podařilo se mu přenést soutěž dechových orchestrů Zlatá křídlovka z Českých Budějovic do Hodonína. Nesmíme zapomenout na výstavy betlémů. Podílel se na přípravách MFF ve Strážnici, kde připravoval pořady Odpoledne s dechovkou a pořady lidové zábavy.

Neméně významná byla také jeho činnost literární. Patřil k zakladatelům Hodonínských listů, působil jako vedoucí redaktor dvanácti ročníků časopisu Slovácká dechovka (1992-2003), jeho články vycházely v časopise Malovaný kraj a ve Slovácku. Vydal dva díly knížky Když zazpívají křídlovky (1998, 2002), třetí díl zůstal rozepsaný.

František Pěnčík zemřel náhle v době, kdy se doma zotavoval po těžké nemoci. Je pochován na hodonínském hřbitově.

Použitá literatura:
PAVLICOVÁ, Martina, UHLÍKOVÁ, Lucie. Od folkloru k folklorismu: slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1997. 238 s. s. 90-91. ISBN 80-86156-06-0.
VÁLKOVÁ, Jitka. Neobyčejní lidé Nenkovic. 1. vyd. Nenkovice: Obec Nenkovice, 2016. 28 s. s. 20-21.
DEKAŘ, Miroslav. O hledání „čistéj vody“ (nad šedesátinami Stanislava Pěnčíka). Věstník historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích. 1999. č. 9. s. 57-58.
DUCHÁČEK, Vojtěch. Za Stanislavem Pěnčíkem. Národopisná revue. 2004, roč. 15, č. 4, s. 230-231. ISSN 0862-8351.
GROMBIŘÍK, Zdeněk. Dechová hudba ztratila výraznou osobnost. Malovaný kraj. 2004, roč. 40, č. 4, s. 11.
-jur-. Život pro druhé. Malovaný kraj. 1994, roč. 30, č. 3, s. 30.