Jaroslav Dobrovolský

Jaroslav Dobrovolský se narodil 5. 10. 1895 v Lužicích jako nejmladší ze čtrnácti dětí důlního kováře Josefa a jeho ženy Filomény. Chudé poměry jej neodradily od studia, na které si musel přivydělávat. V roce 1913 složil maturitu na České reálce v Hodoníně. Poté pokračoval ve studiu na Učitelském ústavu v Kroměříži, jež zakončil v roce 1915 tzv. doplňující zkouškou. Během první světové války pobýval na ruské a krátce na italské frontě, kde byl zraněn a poté přeřazen mimo službu. V létě roku 1919 nastoupil na Slovensku jako dobrovolník k obraně hranice nové republiky.

Po válce nastoupil životní dráhu učitele. Působil ve Starém Městě u Uherského Hradiště, Mikulčicích, Lužicích, v Jelcově na Slovensku, v Uherském Ostrohu, Břeclavi a na chlapecké škole v Hodoníně, kde svou učitelskou kariéru zakončil. Už jako aktivní učitel absolvoval vysoké studium pedagogické v Brně, posléze složil zkoušku pro čekatele na funkci okresního školního inspektora. Jeho oborem bylo školní kreslení, zvláště v oblibě měl grafiku. Zajímal se o techniku dřevorytu, ve které ztvárnil typické pohledy na jihomoravské památky a městská zákoutí. Později si osvojil techniku leptu a vícebarevného linorytu. K významným pracím 10 dřevorytů Hrady a zámky v Podyjí (1927), 10 dřevorytů Uherský Ostroh (1928), 10 dřevorytů Bzenec (1929), 10 leptů Prezidentova dědina, 20 dřevorytů Hodonín (1930) a 10 barevných dřevorytů Břeclav (1930). Velmi vzácnou prací je práce Rodný domek T. G. Masaryka. Dobře se uplatnil při grafické výzdobě knih. V roce 1933 vyzdobil bibliofilské vydání knihy Jižní Morava v písních Petra Bezruče. Za své vrcholové dílo považoval ilustrování Bezručových Slezských písní z roku 1935.

Druhým velkým oborem jeho umělecké tvorby bylo ex libris, kterých vytvořil přes 200. Své práce vystavoval v Bruselu, v Los Angeles, ve Lvově, v Debrecíně, a získal za ně mnohá ocenění. Ve vlastní režii vydal dvě učebnice Kreslení v prvouce (1930) a Kreslení ve 3–5. školním roce (1931).

V roce 1935 byl zvolen za sociální demokraty do městského zastupitelstva v Hodoníně, v listopadu téhož roku se stal starostou města. Na svůj post rezignoval v listopadu 1938 a funkci předal v lednu 1939. Za svého mandátu sjednotil zástupce deseti politických stran, pro myšlenku zvelebení města. Za jeho úřadování se postavila budova okresního úřadu, činžovní domy, byl upraven sad na Mírovém náměstí a mnoho dalšího. Do doby jeho vlády na radnici spadá i návštěva prezidenta E. Beneše či oslavy jubilejního výročí příchodu Scota Viatora do Hodonína.

Na počátku okupace se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Angažoval se do ilegálních přechodů Čechů do zahraničí, dodával letáky, dopisoval si do Anglie s prezidentem Benešem. Před vypuknutím války působil jako okresní inspektor v Moravské Ostravě. Dne 11. září 1940 si pro něj na základě udání přišlo gestapo, byl obviněn z velezrady a dovezen rovnou do vězení. Poslední dva roky života protrpěl v žaláři v Ratiboři, v Olomouci a v Brně a nakonec byl v roce 1941 transportován do koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku, kde pracoval v kamenolomu – status: „návrat nežádoucí“. Těžká práce se podepsala na jeho zdraví, zemřel 29. dubna 1942 na zápal plic. Popel je uložený na hřbitově v Lužicích.

Na osobnost J. Dobrovolného veřejnost nezapomněla. Hned po skončení války byla po něm pojmenována jedna z ulic ve městě. U příležitosti 100. výročí od narození mu byla odhalena pamětní deska ve vestibulu radnice.

Použitá literatura:
SPĚVÁK, Přemysl. Pohádka o Dobrovolském: syn kováře starostou města. Slovácko, 2012. Roč. 105, č. 18 (2. 5. 2012), s. 1.
ŠIMEČEK, Jiří. Vzpomínka na Jaroslava Dobrovolského. Muzejní občasník, 2000, s. 73 – 75. ISBN 80-903628-5-0.
HENDRYCHOVÁ, Věra. Jaroslav Dobrovolský. Ostrožské listy: měsíčník Uherského Ostrohu, 2005, č. 2, s. 11-12.
ŠOLC, Josef. Starosta Jaroslav Dobrovolský – pedagog, umělec a politi. Hodonínské listy, 2008, č. 8, s. 5.
ŠIMEČEK, Jiří. Vzpomínka na Jaroslava Dobrovolského. Hodonínské listy, 1995, č. 10, s. 10.
MARTYKÁNOVÁ, Marie. Moravan a vlastenec Jaroslav Dobrovolský: čím vším byl, tím byl rád. Slovácký deník, 2007, roč. 18, č. 108 (4. 5. 2007), s. 7. ISSN 1801-9803.
HENDRYCHOVÁ, Věra. Jaroslav Dobrovolský – 65. Výročí úmrtí. Ostrožské listy: měsíčník Uherského Ostrohu, 2007, č. 4, s. 22 – 23.
IVÁNEK, Lukáš. Bojoval za svobodu. Až jej umučili nacisté. Sedmička Hodonín a Břeclav, 2011, roč. 3, č. 14 (7. 4. 2011), s. 11.