Ivan Jelínek

Celým jménem Ivan Maria Josef Jelínek se narodil v Kyjově v rodině soudce a spisovatele Karla J. Jelínka (1871–1934), který v roce 1898 vydal knihu povídek Od Bzenca, publikoval v časopisech Lumír a Niva pod pseudonymy (Michal Rojar, Zdeněk Světlík a Zorislav Vichor). Po pár letech prožitých v Kyjově se rodina přestěhovala. Do obecné školy chodil Ivan Jelínek v Židenicích. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně v roce 1928 dále studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a ve Štyrském Hradci, kde se zdokonalil v němčině. Po získání doktorátu na brněnské univerzitě pracoval nejprve jako právní praktikant krajského úřadu v Brně a posléze jako redaktor Lidových novin a zároveň byl lektorem brněnské činohry. V roce 1938 se odstěhoval do Prahy, aby se stal programovým redaktorem Československého rozhlasu pro cizinu. V červenci 1939 uprchl z protektorátu přes Jugoslávii a italský Janov do Francie. Zde byl pověřen vysíláním stanice Svobodné Československo. Po zrušení stanice odešel do armády na jihu Francie, odkud byl po pádu jednotky evakuován do Velké Británie, kde v BBC připravoval rozhlasové pořady pro Československo a později pracoval jako redaktor vojenského deníku Naše noviny. V květnu 1945 po návratu do Prahy vedl oddělení kulturních styků s Velkou Británií na ministerstvu informací. Na konci roku 1947 předvídá Ivan Jelínek další vývoj země a uchyluje se ke druhé emigraci. Do roku 1949 pracoval v Londýně jako nezávislý novinář pro čs. vysílání Britského rozhlasu a komentátor českých dokumentárních filmů a posléze odešel zkusit štěstí do Kanady (Toronta) a USA (New Yorku), kde pracoval jako dělník, žurnalista, na vlastní farmě, v letech 1952–1956 učil češtinu v Kalifornii. V roce 1956 se vrací opět do Londýna, stává se kulturním redaktorem BBC. Byl dlouholetým členem mezinárodního PEN-klubu. Během života získal řadu literárních i válečných ocenění např. Medaile Filipín za zásluhy o světovou poezii nebo Cenu Jana Zahradníčka za českou poezii, od Václava Havla přebral medaili Za zásluhy 1. stupně. V roce 1993 dostal čestné občanství města Kyjova.

Ivan Jelínek začal publikovat v roce 1924 v Lidových novinách a dalších kulturních časopisech. V rámci své novinářské profese psal literární a výtvarné kritiky, překládal z němčiny a angličtiny. Debutoval sbírkou Perletě (1933), do začátku války vydal ještě dvě sbírky Nedělní procházka (1936) a Kudy (1938). Poezie v tomto období byla vážná, zpěvná s temným pozadím. Pozdější tvorbu ovlivnil zájem o metafyzické náměty, poezie se mu stává především záležitostí slova. Za Jelínkovo druhé básnické období se považuje rok 1956, kdy ve Vídni byla vydána sbírka Ulice břemen, následují sbírky Ódy (Řím 1971), Posel (Řím 1971), Kolová stavba (Řím 1980), Akropolis (Mnichov 1982), Světlo a tma (Praha 1991), Ex voto (Praha 1995). Osobitý styl básníka se vyhranil až v letech emigrace, kdy doba zrání, životní prožitky a jejich odraz v duševním životě vstoupily do jeho tvorby. Základním tématem je usilovné hledání podstaty světa, neustálý zápas o poznání a pravdu, jež utvářejí drama lidského života. Člověk a Bůh jsou pro něj neoddělitelně svázaní a vzájemně formováni. Inspiraci hledá u autorů antické a křesťanské mytologie – sbírka Sochy, Sedm částek (Řím 1970). Autobiografické zážitky ze svého života shrnul do vzpomínkových knih Jablko se kouše (Praha 1994) a Potápěči (Praha 1994).

Použitá literatura:
DUNDĚRA, Jiří. 33 životů. 2. vyd. Kyjov: Kyjovské Slovácko v pohybu, 2006. 184 s., s. 65–68. ISBN 80-239-8070-X.
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 2/I. H-J. 1. vyd. Praha: Akademie, 1993. 589 s. s. 493-494. ISBN 80-200-0468-8.
Slovník českých spisovatelů od 1945. 1. Díl. A-L. 1. vyd Praha: Brána, 1995. 549 s. s. 335-336. ISBN 80-85946-16-5.
Ivan Jelínek, regionální výročí, Brno: Moravská zemská knihovna, 1999. s. 1.