Gabriela Preissová

Gabriela Preissová rozená Sekerová se narodila 23. 3. 1862 v Kutné Hoře. V Pláňanech u Kouřimi vychodila místní trojtřídku, asi další dva roky pobývala u matčiny sestry, manželky pražského archiváře a spisovatele F. Dvorského. V Praze navštěvovala smíchovskou dívčí školu. U Dvorských poznala spisovatelky Karolínu Světlou, Elišku Krásnohorskou či Jakuba Arbese, ale i vlastenecký ruch, lásku k literatuře a vůli pracovat pro národ. Koncem roku 1873 přišla mladičká G. Preissová poprvé do Hodonína na pozvání svého strýce Karla Procházky, aby se v německé škole naučila jazyk. Na Slovácku pobývala rok, ale čas od času se do města vracela. Důvodem byl i jistý pokladník Stummerova cukrovaru Jan Nepomuk Preisse, rodák ze Šternberka, za kterého se v roce 1880 provdala. O 24 let starší manžel, který neuměl příliš dobře česky, ji ale v literární i vlastenecké činnosti podporoval. Zde G. Preissová poznala slovácký venkov, přilehlé Slovensko, život dělníků a účastnila se práce na rozvíjení národního života v poněmčeném městě. Stýkala se s moravskými národopisnými a kulturními pracovníky (např. F. Bartošem, J. Herbenem a dalšími). Její literární práce vznikaly v rozmezí padesáti let, rozhodující pro její umělecký vývoj byl desetiletý pobyt (1880–1890) v Hodoníně. Na jeho počátku publikovala v časopise Ruch obrázky ze života zdejších lidí, vydala několik knih lidopisných povídek, na jeho konci stojí dvě dramata, která se stala pilíři české realistické dramatizace. Nejdříve je to Gazdina roba (1889) a poté Její pastorkyně (1890). Obě její dramata byla zhudebněna (J. B. Foerster, L. Janáček). G. Preissová se ke Slovácku vrátila v románu Cesta za štěstím (1932), který byl později vydán pod názvem Pěšinkami touhy. Slovácko zachytila i v knihách Obrázky ze Slovácka (1896), Drobné povídky (1890), Črty ze Slovácka (1890), Obrázky bez rámů (1896) a Porosené pavučinky (1902).

Když baron Stummer prodal hodonínský cukrovar, přesídlili Preissovi do Oslavan. Ani po přestěhování na Slovácko nezapomněla, podílela se na přípravě hodonínské národopisné výstavy roku 1892, na výstavě moravských a slovenských výtvarníků v roce 1902. Po manželově odchodu do penze roku 1898 se rodina přestěhovala do Prahy. Po jeho smrti se roku 1908 provdala za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaertha a usadila se v přístavu Pulji na Istrii.

V roce 1925 byla zvolena řádnou členkou České akademie věd a umění. V době okupace neskrývala svůj vztah k českému národu a hrdě se hlásila k tomu, že je českou spisovatelkou. V roce 1944 navštívila naposledy Moravské Slovácko. V roce 1946 se stala čestnou občankou města Hodonína.

Na konci 19. století si nechala postavit secesní vilu v Jevanech u Prahy, kde žila až do své smrti (později zde bydlel skladatel Karel Svoboda). Zemřela 27. března 1946 v Praze a pohřbena je na Vyšehradě po boku svého prvního manžela.

Dne 9. listopadu 1995 byla ve foyeru Kulturního domu v Hodoníně odhalena busta Gabriely Preissové.

Použitá literatura:
Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. 3. Díl. M-Ř, svazek II. P-Ř. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. s. 1078–1082. ISBN 80-200-0708-3.
GRUFÍK, Josef. Gabriela Preissová–krásná paní hodonínská. Slovácko. 2012, roč. 105, č. 19 (9. 5. 2012), s. 5.
SPĚVÁK, Přemysl. Preissová odhalila prostá venkovská dramata Slovácka. Slovácko. 2012, roč. 105, č. 12 (20. 3. 2012), s. 1.
UHER, Jindřich. Slovácké kořeny G. Preissové. Malovaný kraj. 1996, roč. 32, č. 2, s. 2.