Miroslav Tichý

Miroslav Tichý se narodil 20. listopadu 1926 jako jediné dítě do rodiny pánského krejčího Antonína Tichého a jeho ženy Žofie roz. Adamcové z Uhřic. V roce 1945 maturoval na kyjovském gymnáziu. V letech 1945–48 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Studia sám ukončil, což patrně souviselo se změnou atmosféry ve škole po únorových událostech. Po absolvování vojenské služby se vrátil zpět do Kyjova, kde prožil celý svůj život jako osamělý podivín. Právě pro svůj odlišný životní styl se dostal do konfliktu s úřady, několikrát byl internován v psychiatrické léčebně. Byl považován za odpůrce režimu.

M. Tichý byl bohem nadaný malíř a kreslíř, v 50. letech se obracel k avantgardě, impresionismu a kubismu. Mezi jeho vzory patřili malíři Pablo Picasso a Henri Matisse. V šedesátých letech definitivně rezignoval na společenské a kulturní dění a věnoval se pouze kresbě, jehož hlavním tématem je žena a její půvab. K fotografování se dostal až po odchodu z ateliéru (1972), který musel opustit. Fotoaparáty si vyráběl sám např. z plechovek a skel brýlí. Fotil výhradně ženy na kyjovském koupališti nebo v ulicích města. Tichého fotografie bývají nezaostřené, přeexponované či podexponované a negativy poškrabané. Svých výtvorů si příliš necenil. Nechával je napospas myším a nepřízni počasí, po stovkách je rozdal. O vystavování nestál. První výstava M. Tichého se uskutečnila v roce 1956 v kyjovské nemocnici se spolužáky z  AVU Vladimírem Vašíčkem a Richardem Fremundem. Druhou a  zároveň poslední výstavou, které se účastnil, byla Celostátní výstava mladých výtvarníků v Brně (1958). Až do roku 2004 se nikdo o M. Tichého nezajímal. Byl svéráznou kyjovskou figurou poslední třetiny 20. století – nemyl se, nestříhal si vlasy, po ulici nosil roztrhané šaty. Zásluhu na slávě fotografií M. Tichého má švýcarský psychiatr Roman Buxbaum, který fotografie představil na bienále v Seville. Odtud se snímky dostaly do slavných galerií v Curychu, Berlíně, Antverpách, Londýně či New Yorku. V Česku jeho dílo bylo vystaveno v Domě umění v Brně (2006) a na Staroměstské radnici v Praze (2011).

Publikace o Miroslavu Tichém
BUXBAUM, Roman. Miroslav Tichý. 1. vyd. Praha: Torst, 2006. 142 s. ISBN 80-7215-277-7.
OLIČ, Jiří. Vy neznáte Mirka Tichého…:příběh přátelství dvou Kyjovanů, světově proslulého fotografa M. Tichého a velkého českého básníka J. Veselského. 1. vyd. Brno: Host, 2016. 191 s. ISBN 978-80-7491-712-7.
SANGUINETTI, Gianfranco. Miroslav Tichý: Les Formes du Vrai = podoby pravdy. 1. vyd. Praha: Kant, 2011. 247 s. ISBN 978-80-7437-038-0.

Použitá literatura:
DUNDĚRA, Jiří. Miroslav Tichý, zapomenutý malíř a objevený fotograf. Malovaný kraj. 2007. Roč. 43, č. 1, s. 12-13. ISSN 0323-1542.
FRIDRICH, Petr. Miroslav Tichý byl umělcem proti své vůli. Nové Slovácko. 2011. Roč. 1, č. 13 (19. 4.), s. 7. ISSN 1804-7203.
REJŽEK, Jan. Zemřel fotograf kyjovských žen. Lidové noviny. 2011. Roč. 24, č. 88 (14. 4.), s. 24. ISSN 0862-5921.
TUREK, Petr. Zemřel fotograf Miroslav Tichý. Hodonínský deník. 2011. Roč. 120, 89 (15. 4.) s. 3. ISSN 1802-0917.